Green a Mohammad: Quentin Tarantino a filozofie

Než se pustím do samotného rozboru knihy, tak bych se měl předem přiznat, že filozofie je pro mě pasé. Nikdy jsem nečetl knihu týkající se tohoto tématu, filozofii jsem nikdy nestudoval a k celé této problematice se stavím spíše negativně. To mi ovšem nebránilo si knihu pořídit, přečíst a zhodnotit. Toť na úvod a nyní už k samotné recenzi...

V současné době se v našich končinách dá sehnat několik knih s tematikou Quentina Tarantina. Ať se jedná o knižně vydané scénáře k Pulp Fiction či Hanebným panchartům, nebo knihu Palba od boku od Wensleye Clarksona, kterou si můžete stáhnout na našich stránkách v sekci download. Před časem jsem Vám také přinesl recenzi knihy Quentin Tarantino od Jima Smithe. Dílo, kterým se budeme zabývat dnes, nese název Quentin Tarantino & filozofie -  Jak se filozofuje kleštěmi a letlampou. Jedná se o soubor několika esejů mnoha autorů na různá témata související s různými filozofickými otázkami, se kterými se můžeme v díle Quentina Tarantina setkat. Do této podoby jej sestavili editoři Richard Greene a K. Silem Mohammad. V Čechách vyšla kniha u nakladatelství XYZ, v jejíž edici nalezneme i podobná díla jako Pán prstenů a filozofie nebo Harry Potter a filozofie. O český překlad se postaral Ladislav Šenkyřík, kterého mnozí znají jako překladatele např. série Červeného trpaslíka. U nás kniha vyšla s tvrdými deskami a papírovým přebalem. Má 328 stránek a pořídit se dá za cenu většinou lehce přesahující 200 Kč.

Dílo je podle témat rozděleno na 4 části, ve kterých nalezneme dohromady 15 esejů. Po několikastránkovém úvodu následuje první část, která se týká estetiky, masové kultury a stylu. Obsahuje tři eseje. První z nich, týkající se především morálky postav mě vůbec nezaujal. Naopak druhý esej o Autu zabiják byl o několik tříd jinde. A takto je to defakto s celou knihou. Některá témata jsou naprosto nudná, nezajímavá, pro mně jako laika nic neříkající... Přirovnávání Tarantina k Nietzschemu či jiným osobnostem z oblasti filozofie, odkazování na tradiční díla, pitvání se v detailech a rozebírání otázek - to všechno jsou věci které nejen na této knize, ale na celém pojetí filozofie nechápu. Je Tarantino takový vzdělanec, aby se ve svých filmech zabýval výkladem morálky, pragmatismu apod? Asi na to se kniha snaží najít odpověď. Bohužel ne všude se to daří a ne všude je to zajímavé.

I přes zdánlivou kritiku obsahuje kniha podařené a zajímavé eseje, které "něco dají" i takovému laikovi, jako jsem já. Asi nejzdařilejší esej z celé knihy mi přišel ten od Marka T. Conarda - Kill Bill: Tarantinova Oidipovská hra. Řešení přechodu od kundičky k péru je psáno jednak zajímavou a celkem vtipnou formou a navíc se zabývá i velice dobrým tématem. Dalším kladem jsou určitě citace. Doplňující text pod čarou nejen že říká odkud jsou citace použity, ale je také na mnoha místech doplněn o poznámky autorů či překladatele. Tím se dostávám k dalšímu kladu, a tím je český překlad. Ve srovnání s překladem pana Vikašky u knihy Jima Smithe je tento o 100% lepší. Doplněn poznámkami, překlady citátů z filmů vycházejí z českých dabingů či DVD titulků apod. Celkově vzhled a forma, jakou je kniha sestavena, si zaslouží obrovskou pochvalu.

Quentin Tarantino a filozofie je špatný obsah v krásném hávu. Některé kapitoly zaujmou, přinesou zajímavé poznatky či dokonce pobaví, ale většina jich je nudně a nezajímavě sepsána, zabývá se (pro mě) nesmyslnými věcmi a snaží předkládat divná stanoviska. Kniha určitě není pro každého, vsadím se, že studentovi nějaké filozofické fakulty bude můj názor k smíchu, ale fanouškovi Quentina Tarantina, konzumnímu divákovi a člověku, kterého zajímají fakta a data se kniha vštěpující filozofické názory líbit nebude. Já zůstanu u sledování filmů, čtení kritik, budu se zabývat zajímavostmi ohledně natáčení atd. a srovnávání Quentina Tarantina s historickými filozofy, rozebírání morálek, ospravedlňování a pitvání se v nezajímavých detailech nechám na jiných. Knize dám za pár podařených kapitol a perfektní zpracování nějakých 40%.