O filmu
„Řeknu vám o čem je Like and Virgin. Celý je to vo holce, kterou vymrdává chlápek s velkým pérem…“
pan Hnědý
„Víš, ale pan Hnědý… to je skoro jako pan Hovno…“
pan Hnědý
„Někdo nám strká rozžhavenej pohrabáč do prdele a já chci kurva vědět kdo…“
pan Růžový
To je pár citátů, které jasně naznačují, o čem celý film je. Je to film o monologu, či dialogu. Je to film založený na mluvení, na prokreslení na papíře postav a na jejich dokonalém převedení na plátno. Ta pravá historie Gaunerů (Reservoir Dogs) sahá až do první poloviny roku 1990, kdy začal vznikat scénář. Přes počáteční problémy se nakonec podařilo sehnat 1,2 milionu dolarů a celý projekt byl završen na začátku roku 1992 úspěšnou premiérou. Film sice nezaznamenal velký finanční úspěch, v USA vydělal necelé 3 milion USD, ovšem snímek zaujal jak kritiku, tak později fanoušky a z díla se stal kult. Kult, který odstartoval kariéru jednoho z nejpopulárnějších režisérů a scénáristů posledních dvou desetiletí.
Dílo samotné se nese ve dvou liniích. První linií je samotný hlavní příběh a druhou linií jsou miniepizody každého člena skupiny, které nás seznámí s tím, kdo ten a ten je a jak se ke kšeftu dostal. Zjistíme tak, že pan Hnědý je ukecaný člen s velmi zajímavým myšlením a představivostí, že pan Bílý je oddaný parťák a starý známý Joa Cabota, šéfa celé akce a jeho syna Eddieho. Dovíme se, že pan Světlý (Blonďatý) se právě vrátil z vězení a vrací se zpět ke své oblíbené činnosti, že pan Oranžový je polda a že pan Růžový je ukecaný a věčně nespokojený člověk, toužící po jediném. Samotná dějová linka je asi všem známá, přesto: Celá parta je Joem pověřena úkolem, krádeží diamantů. Ovšem někde se stane chyba. A tak je Modrý zastřelen, Hnědý se zabije sám v autě, Oranžový postřelen. Oranžového zachrání Bílý, z toho není nadšen Růžov
ý. Do toho se Blonďatý zblázní, zabije pár lidí, umučí policajta.. Příběh se nádherně zamotává a krásně plyne až se perfektně rozuzlí. Blonďatého zastřelí Oranžový (policajt). Bílý, Joe a Eddie se oddělají navzájem. Bílý ještě stihne zjistit, že zrádce je Oranžový, udělá nápravu… Jediný kdo vyvázne živý, zdravý a s diamanty je Růžový… Krásně zamotané, ale kdo celou podívanou jednou spatří, celé to nádherně pochopí…
Film naznačil, jakým stylem se bude ubírat většina Tarantinova tvorba. Půjde o filmy, které jsou založeny povětšinou na dialozích, o filmy, které mají vynikající scénář, dokonalý výběr hudby a perfektní kameru. Půjde o filmy, ve kterých budou hrát kvalitní herci, o filmy které nepřímo naznačují agresi, či brutalitu, ačkoliv ta je většinou odsunuta na pozadí a jen sám divák si dotváří to brutální scénu samotnou. Půjde o filmy, které budou využívat hry se světlem, o filmy, které budou experimentovat s různým rozkapitolováním. O to vše jde v Gaunerech a o většinu toho jde také ve většině tvorby Quentina. A to je také to, proč ho máme tak rádi…
