Vznik filmu
Zde vám přináším zkrácený příběh celého průběhu natáčení filmu Gauneři. Příběh mapuje období od května roku 1990, kdy se začal psát scénář, až do října 1992, kdy se film dostal na veřejnost, do kin. Článek je velmi zkrácen, jeho celou mnoho stránkovou podobu si můžete přečíst v knize Palba od boku.
Gaunery začal Quentin psát někdy v květnu roku 1990. Scénář byl hotový zhruba za tři týdny. Při jeho psaní byl Tarantino velmi inspirován filmem Zabíjení od Stanlyho Kubricka. Dialogy psal tak lehce, že nad nimi pomalu ztrácel kontrolu. Příběh zasadil do neutěšeného losangeleského prostředí a ještě ho podpořil hudbou sedmdesátých let. Na dílo mělo vliv i mnoho dalších snímků, jako třeba Narušitel, Oběti války atd. Ale naprosto největší vliv měla na Gaunery málo známá hongkongská gangsterka režiséra Ringo Lama MĚSTO V PLAMENECH z roku 1987. Po třech týdnech psaní zavolal Quentin Benderovi a řekl mu, že by pro něj něco měl. Bender bydlel jenom malý kousek od Quentina. „Neměl auto a já jsem si zase nemohl dovolit celé to okopírovat, a tak jsem k němu zajel,“ říká Bender. Když vstoupil do Quentinova zaneřáděného bytu, snažil se potlačit údiv. Všude se válely plechovky a další věci. Scénář GAUNERŮ se skládal z nespočetného množství naškrábaných poznámek. Zatímco Bender četl, Quentin vytáhl starý rezavý psací stroj a snažil se převést rukopis do čitelné podoby. Když Bender dočetl, bylo mu jasné, že je to nejzajímavější scénář, s jakým se zatím setkal. „Nebudu čekat, až mi někdo dá příležitost. Udělám to sám, pokud nemáš zájem. Už jsem si to naplánoval. Bude to černobílý, na formátu 16 mm, hrát budou kamarádi,“ rozvíjel Quentin plány. „Seru na všechny. Nepotřebuju povolení, abych mohl točit. Prostě to udělám.“ Přesto se ho Bender snažil přemluvit, aby mu dal šest měsíců. Měl se scénářem poněkud větší plány a chtěl se pokusit sehnat peníze. Quentin dal nakonec Benderovi 2 měsíce.
Bender využil svých kontaktů a film se tak dostal k Monte Hellmanovi a později i k Harvey Keitelovi. Oba byli nadšení a začali shánět pro film peníze. V tu dobu byla už podepsaná smlouva a začalo se s obsazováním jednotlivých rolí. Keitel se stal producentem, začal obvolávat herce a po několika týdnech se s Quentinem velice sblížili.
Dalším bodem bylo sehnat kvalitního kameramana. Tím se stal Andrej Sekula. Quentin nakonec dostal 1,3 milionu dolarů a mohlo se začít točit. Platy byly velmi omezené. Hvězda formátu Harvyho Keitela točila za 70 000 dolarů a kameraman Sekula, který bral za reklamy dva tisíce dolarů denně, souhlasil s platem menším než dva tisíce dolarů týdně.
Konečně se mohlo začít točit. Byl začátek léta 1991. Natáčení probíhalo pohodově, nikdo nemohl uvěřit, že je to Quentinův debut. Přišly však i horší problémy. Několik dní po začátku natáčení se začal vztekat Lawrence Tierney, který hrál Joe Cabota. Herec, jenž se proslavil v černobílých filmech ze čtyřicátých let, úplně vybouchl, protože dobře nezvládal svou roli. A začal napadat i další, hlavně pana Světlého, kterého hrál Michael Madsen. „Uklidni se, Larry. S ním to nemá nic společného,“ snažil se ho Quentin upokojit. Později říkal, že se cítil dost nesvůj, když mluvil do duše takovému herci. Quentin a Tierney si nakonec všechno vyříkali u piva. Někteří členové štábu jsou dokonce toho názoru, že jejich vzájemné napětí přispělo k lepším výkonům ostatních.
Natáčelo se necelých 6 týdnů a poté film putoval do střižny a k závěrečným úpravám. 21. ledna 1992 na Sunset Bulváru bylo první promítání. Quentin pak s filmem začal objíždět filmové festivaly a samotný film se do kin dostal v říjnu téhož roku.
