Po několika měsících opět nahlédneme do knižních regálů a představíme si další dílo zabývající se Quentinem Tarantinem, resp. jeho dílem. Do rukou se mi tentokrát dostala publikace s prostým názvem Pulp Fiction od Dana Polana.
Dana Polan - Pulp Fiction
Dana Polan je vysokoškolský profesor katedry filmových studií, spisovatel a filmový kritik. Na kontě už má několik děl, ve kterých se zabývá filmem a mediální kulturou. Tuto publikaci napsal v roce 2000. Do našich končin se pak kniha dostala v roce 2007, kdy ji přeložila Denisa Šmejkalová ve spolupráci s Pavlem Skopalem, Marcelou Wimmerovou a Václavem Žákem. O obálku našeho vydání se pak postaral Jan Dobeš. České vydání je navíc obohaceno o doslov Pavla Skopala a zcela novou předmluvu k českému vydání, kterou napsal Dana Polan v březnu 2007.
Publikace vyšla u nakladatelství Casablanda v edici Moderní film (další knihy: Matrix, Mrtvý muž atd). Má 112 stránek a je tištěná na luxusním papíru. Je doprovázená velkým množstvím obrázků, a to jak černobílých, tak barevných. Doporučená maloobchodní cena je 179 Kč, avšak dnes není žádný problém ji sehnat za cenu hluboko pod 100 Kč (já ji kupoval za 70 Kč).
V nové předmluvě pro české vydání se Dana Polan zabývá postojem Pulp Fiction v moderní kinematografii a jeho vyjímečností ve filmografii Quentina Tarantina. Zmiňuje se o dalších dílech a popisuje styl, jakým film rozebíral.
V samotné eseji pak Polan zkoumá mnoho detailů a pohledů z různých úhlů, aby našel klíč k tomu, proč je Pulp Fiction tak úspěšný, proč tak dokonale zapadá do dnešní doby atd. Autor se také zabývá kultovností snímku a ovlivněním celé generace mladých tvůrců internetových stránek, kteří toto dílo a samotného Tarantina tak trochu považují za "boha". V publikaci pak rozebírá např. strukturu filmu, jednotlivé zápletky, časové posuny, dějové smyčky, posloupnosti nebo narážky a odkazy na jiné filmy. Snaží se přijít na to, proč se film stal cílem mnoha technicky vzdělaných lidí a jak vůbec mohl uspět v dnešní přetechnizované době svým "oldschoolovým" pojetím. Autor se také zabývá tím, kam až je Tarantino schopen dojít v nechutnosti, když každá následující nechutná scéna ještě přebije tu předchozí. Zajímá se o dětinskost x dospěláckost jednotlivých postav. Snaží se přijít na to, proč se Quentin tak často zabývá jídlem či záchodem. V závěru pak Polan porovnává Tarantina s Orsonem Wellesem a snaží se obhájit teorii, podle které je Pulp Fiction přímo ukázkovým postmodernistickým dílem.
V závěru knihy pak nalezneme doslov Pavla Skopala, poznámky, seznam scénářů, knih, článků, esejů či webů, které byly použity. České vydání se také zmiňuje o DVD, webových stránkách, soundtracku, tvůrcích filmu. Nalezneme zde také výčet herců a postav a co pro nás nakladatelství, v době tisku knihy, chystalo.
Kniha obsahuje spousty obrázků, výňatků z rozhovorů, citací z různých děl a článků. Tyto prvky jsou pro dílo velkým kladem a značně oživují a upřesňují Polanovu myšlenku. Celá esej je psána pro laika poměrně složitým jazykem (o věty typu "... realizace postklasických principů, které se projevují v jeho narativní struktuře ..." není nouze). Překlad knihy mi přišel naprosto dokonalý. Citace z filmu jsou použity z českého překladu, který je nám dobře známý, úprava je skvělá, na žádnou chybu jsem v průběhu čtení nenarazil.
Pulp Fiction mě zaujal jak cenou, tak kvalitním zpracováním a skvělým překladem. Po obsahové stránce je značně lepší, nežli filozofování Greena a Mohammada. Čtení mě nutilo přemýšlet a společně s autorem dílo rozebírat z vlastního pohledu a v neposlední řadě mě po dlouhé době přinutilo si opět s chutí pustit film Pulp Fiction. Publikaci Dana Polana rozhodně doporučuji všem fanouškům Quentina Tarantina a jeho filmů, zejména pak Pulp Fiction, ale zároveň přiznávám, že vyznavačům podobného stylu knih se dílo nemusí vůbec líbit. Za sebe dávám 75%.
